Než začnu, dlužím Vám omluvu. Totiž důvodem mé absence byl, je a bude nedostatek času. Mé poslední tři týdny vypadaly zhruba takto. Učení, učení a zase jen učení. Opravdu, krom asi pěti dní, kdy mě kamarádka a Milan vytáhli ven, jsem byla zalezlá v díře a šprtala se. Ne že by to bylo vidět. Mé známky neodpovídají známkám na základní škole. Fakt strašný nezvyk spadnou z jedniček na trojky. Takže, když jsem furt seděla doma, nebylo ani co psát. Ale myslím si, že včerejšek a dnešek stojí za zmapování!!!

Je toho strašně moc na první školní den. To, co jsem prožila a vyslechla si za posledních osmnáct hodin, jsem nezažila ani za poslední týden. Tak se omlouvám, zda-li článek bude moc dlouhý. Stejně to číst nemusíte....

Že bych zmoudřela? Poučila se z chyb mých i ostatních? Jinak si totiž nedovedu vysvětlit důvod, proč jsem, ač možnost byla ať včera( vlastně už předevčírem) v Hrobčicích na jedné zábavě, nebo na rock festivalu dnes ( dá se říct i včera) vůbec nepřičichla k alkoholu. Od té jahodové záležitosti mě jaksi taksi asi přešla chuť. Ale to mě jen zrovna teď napadlo. Jinak jsem nad tím ve skutečnosti doopravdy nedumala. Co mi opravdu vrtá hlavou a nedá mi spát je Milan. Já se za to strašně stydím a dokonce jsem se nesvěřila ani Coop, ale protože jsi dobrý psycholog a již několikrát jsi mi pomohl, budiž tobě.

Mně je tááák špatně. Jen při vzpomínce na jahody mám trpkou chuť na jazyku a křeče v břiše. Já vím, říká se, že když neumíš pít, nepij. Tak proč jsem se i přes toto řčení tak zlila?! Vysvětlení je prosté. Kamarádka slavila své patnáctiny a já byla na jejím seznamu hostů. Krom mě byli na seznamu i tito: vesnický, Cibule, Coop a Milan.

Čtyři nádherně strávené dny (ty 1. tři nudné nepočítám) a jsem zase doma. Bohatší o zážitky, kamarády a musím se přiznat, že i o nějaké to kilečko=x. Ale přesto šťastná. Kluci na vesnici mi přijdou zábavnější a výřečnější než-li kluci tady ve městě. Je to pouze můj názor, třeba jsem jen natrefila na super partu kluků?! Brali mě ať jsem měla vlnité vlasy, rozmazané oči, nebo špinavé tričko a já se s nima upřimně bavila. Kdyby nebyly ty večery s nima, unudila bych se, páč ten den byl jinak strašně stereotypní.

V osm snídaně-->koupání, fénování, žehlení--->ranní vycházka se zastávkou na zmrzlině---> oběd---> kluci z kempu---> večeře, a pak zábava:) více zde, v deníčku

Rodinná dovolená dopadla nad mé očekávání. Teda ze začátku jsem si to nemyslela. První, co mé oči spatřily byla dvojice staříků, kteří se stali našimi sousedy. A vzpomínka na první mladistvé také nebyla nic moc. Holky od vedle se nevzmohly ani na ahoj, jen na nás pořád civěly. A tak jsem povětšinu času strávila nad knížkou (znamení blíženců), která se nehorázně rychle tenčila, psaním smsek a přemýšlením o Milanovi. Třetí den byl tím osudovým, zlomkovým....

Tímto článkem bych se s Vámi chtěla rozloučit byť jen na pár dní. No vlastně pár jsou (je) dva, takže znova. Chtěla bych se s Vámi rozloučit byť jen na 3 a půl páru dní xD. Čeká mě týden plný sportu, hraní žolíků O_o a večeří s mými rodiči, i když s každým jindy ^{to je jedno:D} v chatové oblasti Sloup. Abych se přiznala, cestovní horečkou trpí jen otec, mně se moc nechce. Jo kdybych jela s Cooperovou, byla bych štěstím bez sebe, ale takhle... No i když ona tam vlastně bude- virtuálně. Každý den jí budu psát a ona mě na oplátku informovat o dění ve středu světa-Bílině a navigovat, kam jít. Tak čágo Bélo za sedm dní ^{jak z kruhu} No nic už bych měla jít konečně balit xD.

No nebylo mi bez mobilu lépe? Žádné stresy typu "napíše mi, nebo ne. Zavolá?!" No jistě že by to lepší bylo. V klidu bych si balila, nebo koukala na přímý přenos z Pekingu. Místo toho mačkám v ruce tu debilní krabičku a nastavuji uši, jestli neuslyšim ten svůj reál. Jak to, že nevolá? Měli jsme se domluvit, jak to dneska bude. Přece ho musím vidět, než odjedu. Musim, chci. Už jsem se totiž rozhodla, miluji ho. Možná že jsem na to přišla už moc pozdě. Třeba ho přestalo bavit čekat na holku, která je tak nerozhodná a našel si jinou. Hezčí, lepší, i v posteli. Chci mu toho tolik říct a jestli ne hned teď, odnese to můj naslouchavý věrný kamarád Sans Nom.

Místo naší obvyklé běžecké trasy jsem pro dnešek objednala na jedenáctou hodinu kurty, že si půjdeme zahrát. No, zahrát:D Janča pálku v ruce ještě nedržela a já na tom nejsem o moc lépe, ale že jo, že bude Zranda....

Ještě než jsme vůbec vyšly, měla jsem chuť to celé zrušit, protože miss Cooperová(Kůprová) opět přišla pozdě i přes to, že jsem jí dala vědět dvě hodiny předem. A ač jsem měla hned ze začátku špatnou náladu, nelituji, že jsem neodešla.

Včera, když jsem si připadala asi tak sexy jako kulturistka v šatech na tělo, přilítla ke mně domů až ze zahrady Ofí, že mi volá jedna z mých táborových kámošek Cinci, ať ihned přijedu, že zahulíme. Teda, nemyslete si o mně, že jsem vyhulená. To vůbec, ale prostě mě nebavilo o trávě jen poslouchat. Ty kecy o tom pocitu. A tak slíbila, že až přijedeme, zahulíme a uvidíme